Samouk přivedl na svůj pozemek vodu a vytvořil oázu. Zemědělci mu ji ale otrávili
https://denikn.cz/142173/samouk-privedl ... -internetu
Udržení vody v krajině
Re: Udržení vody v krajině
V životě je potřeba se pro něco zapálit, v krematoriu už je pozdě.
Re: Udržení vody v krajině
Chtělo by to někoho kdo má předplatné aby článek odemčel. Je to zajímavý, ale číst jen první dva odstavce ja dost málo 
Re: Udržení vody v krajině
Já jsem článek přečetl celý a tady se mi taky celý zobrazil. Takže ho asi zavřeli později, než jsem ho tu dal. Předplatný nemám.
Na seznamu se mi otevřel celý, tak jsem ho překopíroval.
Na seznamu se mi otevřel celý, tak jsem ho překopíroval.
V životě je potřeba se pro něco zapálit, v krematoriu už je pozdě.
Re: Udržení vody v krajině
Samouk přivedl na svůj pozemek vodu a vytvořil oázu. Zemědělci mu ji ale otrávili
V době, kdy stát investuje miliardy do boje se suchem, upravil Lubor Křížek pozemek, kde žije, tak, že na něm opět stojí voda. Tři roky práce a třicet tisíc korun proměnily okolí hájenky na Sedlčansku v oázu. Odměnou mu je nejen voda, ale i řada vzácných druhů zvířat a kvetoucí okolí. „Chce to jen pozorovat a nebát se vzít do ruky nářadí,“ radí všem, kdo by ho chtěli následovat.
Lubor Křížek nečeká, až se politici rozhoupají. Problém s nedostatkem vody vzal – alespoň na pozemku, kde žije, v okolí rodné hájenky – do svých rukou. Tři roky pracoval, aby zadržel co nejvíc vody a vytvořil prostor pro řadu druhů ptáků, obojživelníků a rostlin. Teď nás provází zahradou, kde vybudoval jedenáct tůní, zeleninovou a bylinkovou zahrádku, posezení a výběh pro ovce. Část pozemku nechává zarůst lučním kvítím, aby se měl kde schovat hmyz a drobní hlodavci, vzadu má takzvaný jedlý les, tedy kombinaci stromů, keřů a bylin vytvářejících na pohled divočinu, v níž se však většina plodin dá jíst. Ta pomáhá živit rodinu po celý rok.
„Chtěl jsem si koupit vlastní bagr, ale přítelkyně řekla, že je to tu už rozvrtané moc,“ říká s hraným smutkem pohledný třiatřicátník, zatímco nám ukazuje, co všechno na pozemku změnil. Celá zahrada je promyšlený ekosystém, kde mají místo všechna zvířata i rostliny. Pojem škůdce odmítá. Multifunkčnost více než hektaru půdy bere dech, nás ale nejvíc zajímá, co může jeden člověk udělat na svém pozemku, aby měl dost vody i v suchých letech.
Vše přerušit a sehnat bagristu
Ještě před třemi lety, než začal arborista a ornitolog Lubor Křížek upravovat okolí hájenky, měl jen rybník, studnu a rovnou strouhu. Před sedmi lety začala vysychat jak strouha, tak voda ve studni, a obyvatelé sedlčanské samoty museli začít šetřit vodou. „Kdybych tohle všechno neudělal, je možné, že by šest metrů hluboká studna byla dneska vyschlá,“ vysvětluje Křížek, který se rozhodl, že to tak nenechá. Přestože žádné zkušenosti s vodohospodářstvím neměl.
Vyučil se sice krajinářem, podle jeho slov však škola nestála za nic, a tak se z něj stal samouk. Začal u knížek, kde si načetl základní informace a pak experimentoval metodou pokus–omyl. V knížkách se stále dokola opakovala poučka: „Musíte to vypozorovat.“ Na začátku si lámal hlavu, jak „to“ má vypozorovat. Dnes ale radí totéž. „Vzal jsem pláštěnku, stoupl jsem si do deště a pozoroval, kudy voda stéká a kde se objevuje. Pak jsem pochopil. Někde totiž naprší nahoře, ale projeví se to níž,“ popisuje Křížek.
Výsledky svého snažení zveřejnil na sociálních sítích. Od té doby se na něj podle jeho slov obrací stovky lidí, které ho žádají o radu. „Na Facebooku mám dvacet tisíc reakcí. Desítky lidí se snaží o totéž, volají mi a radí se. Není ale v mých silách objíždět každé místo zvlášť, proto mohu dávat jen obecné rady. Hlavně jde o znalost místa, které se snažíte měnit. A pak pozorování, tím se člověk naučí nejvíc,“ skromně popisuje nelehký úkol Křížek.
Aliance s predátory
Mladý ornitolog a zároveň arborista začal u meliorací, které sváděly všechnu vodu pryč z pozemku. Kde je hledat, netušil, ale vypozoroval to. Díval se na trávu. Nejdřív začala rašit na nejvlhčích místech, tedy podél trubek, kterými odtekla všechna voda do koryta, jež vedlo shora od studně do spodního rybníka. „Meliorace i rovnou strouhu jsem přerušil a pak jsem to vzal po vrstevnici. Když má někdo větší pozemek, může hnát vodu po vrstevnici cik cak. Nemusí hned všechno překopat,“ ukazuje Křížek téměř neznatelné, travou zarostlé valy.
Navíc nechal na příjezdové cestě nad hájenkou udělat čtyři svody. Voda z rychlých přívalových dešťů tak směřuje tam, kam má. „Tím jsem všechnu vodu, která dřív přitékala po zpevněné cestě a končila u mě ve sklepě, nasměroval do tůní,“ vysvětluje.
Meliorace a svody zajistily, že voda neodteče mimo pozemek. Tůně, které nechal vyhrábnout bagrem, jsou přidanou hodnotou, které vodu v celém lokálním ekosystému zadrží na horší časy. „Já řeším hlavně to, jak vodu zasakovat. Že se udrží na povrchu, je přidaná hodnota. I na malé zahrádce jdou udělat taková opatření, která vodu zadrží,“ popisuje Křížek – za vydatného žabího kvákání, které utichne ve chvíli, kdy se přiblížíme k největší tůni.
„Jsou tu tisíce žab. Koncertují tu rosničky. Jsou tady hadi, ptáci, hmyz, čolci,“ vyjmenovává zvířata, která u něj našla nový domov. Jednu dobu měl na zahradě i zachráněného černého čápa, kterému poskytl azyl. Když odletěl, začal mu dělat radost ledňáček, který se čas od času ukáže. Vedle něj napočítal dalších 54 druhů ptáků, kteří se k němu pravidelně vracejí.
Stejně jako ptáci a obojživelníci se na zahradu stahuje i hmyz. Navrtané mrtvé kmeny lákají včely samotářky, klestí uložené pod stromy je ideálním domovem pro brouky. Při pohledu na vodní plochy se vkrádá na mysl nepříjemná otázka. Co komáři? S tím ale Křížek prý nemá problém.
„Mám tu tolik predátorů, že si s nimi poradí. Larvy komárů sežerou žáby a čolci, ve stodole je navíc hejno netopýrů. Čili nikdy tady nebude invaze komárů jako někde v lužním lese,“ vysvětluje.
Zničené ledviny
To, co Lubora Křížka a jeho rodinu opravdu trápí, je kvalita vody. Největším paradoxem je, že voda, kterou do studně pracně vrátil, není pitná. „Před čtyřmi lety se mi udělalo špatně od ledvin a rok jsem se dával dohromady. Při mém životním stylu mi došlo, že to bude z vody,“ popisuje, jak všechny problémy s pitnou vodou začaly. Rozbor, který nechal později udělat, naměřil pětadvacetkrát překročené limity dusíku.
„Naše voda je otrávená kvůli aktivitě nahoře na poli. Používají pesticidy, insekticidy, herbicidy, fungicidy, dusíkatá hnojiva a další postřiky, a nám to všechno teče z pole do vody,“ domnívá se Křížek. S místními zemědělci se mu podařilo domluvit aspoň na tom, že příští rok už nad příjezdovou cestou k samotě nebudou pěstovat řepku. Přesto si Křížek neodpustí kritiku dnešního způsobu zemědělství. „Hazardovali s naším zdravím, takže museli něco udělat. Hazardují ale po celém Česku, jen si to lidé nechají líbit a neřeší to,“ myslí si.
Každý může
Stejně jako zemědělské postupy Křížek nenásilně ovlivňuje i okolní krajinu. Kromě pozemku, který obhospodařuje, letos navíc vytvořil čtyři tůně u nedalekého rybníka. Výhledově plánuje spolupracovat i s Nikolausem Lobkowiczem z nedalekého Červeného Hrádku. Hrabě, který vlastní část okolní půdy, si totiž chce od Křížka nechávat radit, jak s pozemky naložit. S tím souhlasí i arborista, který jinak tvrdí, že se zadržováním vody v krajině živit nechce. „Chtěl bych spíš dělat poradenství než samotné přestavování pozemků,“ uvažuje Křížek.
„To, co dělám já, je příklad, co mohou dělat všichni jednotlivci na svém pozemku nebo to iniciovat se souhlasem majitele ve svém okolí. Stěžejní ale stejně je, aby se v co nejkratší době změnil způsob hospodaření na polích, v lesích i ve městech,“ uzavírá Křížek své povídání.
V době, kdy stát investuje miliardy do boje se suchem, upravil Lubor Křížek pozemek, kde žije, tak, že na něm opět stojí voda. Tři roky práce a třicet tisíc korun proměnily okolí hájenky na Sedlčansku v oázu. Odměnou mu je nejen voda, ale i řada vzácných druhů zvířat a kvetoucí okolí. „Chce to jen pozorovat a nebát se vzít do ruky nářadí,“ radí všem, kdo by ho chtěli následovat.
Lubor Křížek nečeká, až se politici rozhoupají. Problém s nedostatkem vody vzal – alespoň na pozemku, kde žije, v okolí rodné hájenky – do svých rukou. Tři roky pracoval, aby zadržel co nejvíc vody a vytvořil prostor pro řadu druhů ptáků, obojživelníků a rostlin. Teď nás provází zahradou, kde vybudoval jedenáct tůní, zeleninovou a bylinkovou zahrádku, posezení a výběh pro ovce. Část pozemku nechává zarůst lučním kvítím, aby se měl kde schovat hmyz a drobní hlodavci, vzadu má takzvaný jedlý les, tedy kombinaci stromů, keřů a bylin vytvářejících na pohled divočinu, v níž se však většina plodin dá jíst. Ta pomáhá živit rodinu po celý rok.
„Chtěl jsem si koupit vlastní bagr, ale přítelkyně řekla, že je to tu už rozvrtané moc,“ říká s hraným smutkem pohledný třiatřicátník, zatímco nám ukazuje, co všechno na pozemku změnil. Celá zahrada je promyšlený ekosystém, kde mají místo všechna zvířata i rostliny. Pojem škůdce odmítá. Multifunkčnost více než hektaru půdy bere dech, nás ale nejvíc zajímá, co může jeden člověk udělat na svém pozemku, aby měl dost vody i v suchých letech.
Vše přerušit a sehnat bagristu
Ještě před třemi lety, než začal arborista a ornitolog Lubor Křížek upravovat okolí hájenky, měl jen rybník, studnu a rovnou strouhu. Před sedmi lety začala vysychat jak strouha, tak voda ve studni, a obyvatelé sedlčanské samoty museli začít šetřit vodou. „Kdybych tohle všechno neudělal, je možné, že by šest metrů hluboká studna byla dneska vyschlá,“ vysvětluje Křížek, který se rozhodl, že to tak nenechá. Přestože žádné zkušenosti s vodohospodářstvím neměl.
Vyučil se sice krajinářem, podle jeho slov však škola nestála za nic, a tak se z něj stal samouk. Začal u knížek, kde si načetl základní informace a pak experimentoval metodou pokus–omyl. V knížkách se stále dokola opakovala poučka: „Musíte to vypozorovat.“ Na začátku si lámal hlavu, jak „to“ má vypozorovat. Dnes ale radí totéž. „Vzal jsem pláštěnku, stoupl jsem si do deště a pozoroval, kudy voda stéká a kde se objevuje. Pak jsem pochopil. Někde totiž naprší nahoře, ale projeví se to níž,“ popisuje Křížek.
Výsledky svého snažení zveřejnil na sociálních sítích. Od té doby se na něj podle jeho slov obrací stovky lidí, které ho žádají o radu. „Na Facebooku mám dvacet tisíc reakcí. Desítky lidí se snaží o totéž, volají mi a radí se. Není ale v mých silách objíždět každé místo zvlášť, proto mohu dávat jen obecné rady. Hlavně jde o znalost místa, které se snažíte měnit. A pak pozorování, tím se člověk naučí nejvíc,“ skromně popisuje nelehký úkol Křížek.
Aliance s predátory
Mladý ornitolog a zároveň arborista začal u meliorací, které sváděly všechnu vodu pryč z pozemku. Kde je hledat, netušil, ale vypozoroval to. Díval se na trávu. Nejdřív začala rašit na nejvlhčích místech, tedy podél trubek, kterými odtekla všechna voda do koryta, jež vedlo shora od studně do spodního rybníka. „Meliorace i rovnou strouhu jsem přerušil a pak jsem to vzal po vrstevnici. Když má někdo větší pozemek, může hnát vodu po vrstevnici cik cak. Nemusí hned všechno překopat,“ ukazuje Křížek téměř neznatelné, travou zarostlé valy.
Navíc nechal na příjezdové cestě nad hájenkou udělat čtyři svody. Voda z rychlých přívalových dešťů tak směřuje tam, kam má. „Tím jsem všechnu vodu, která dřív přitékala po zpevněné cestě a končila u mě ve sklepě, nasměroval do tůní,“ vysvětluje.
Meliorace a svody zajistily, že voda neodteče mimo pozemek. Tůně, které nechal vyhrábnout bagrem, jsou přidanou hodnotou, které vodu v celém lokálním ekosystému zadrží na horší časy. „Já řeším hlavně to, jak vodu zasakovat. Že se udrží na povrchu, je přidaná hodnota. I na malé zahrádce jdou udělat taková opatření, která vodu zadrží,“ popisuje Křížek – za vydatného žabího kvákání, které utichne ve chvíli, kdy se přiblížíme k největší tůni.
„Jsou tu tisíce žab. Koncertují tu rosničky. Jsou tady hadi, ptáci, hmyz, čolci,“ vyjmenovává zvířata, která u něj našla nový domov. Jednu dobu měl na zahradě i zachráněného černého čápa, kterému poskytl azyl. Když odletěl, začal mu dělat radost ledňáček, který se čas od času ukáže. Vedle něj napočítal dalších 54 druhů ptáků, kteří se k němu pravidelně vracejí.
Stejně jako ptáci a obojživelníci se na zahradu stahuje i hmyz. Navrtané mrtvé kmeny lákají včely samotářky, klestí uložené pod stromy je ideálním domovem pro brouky. Při pohledu na vodní plochy se vkrádá na mysl nepříjemná otázka. Co komáři? S tím ale Křížek prý nemá problém.
„Mám tu tolik predátorů, že si s nimi poradí. Larvy komárů sežerou žáby a čolci, ve stodole je navíc hejno netopýrů. Čili nikdy tady nebude invaze komárů jako někde v lužním lese,“ vysvětluje.
Zničené ledviny
To, co Lubora Křížka a jeho rodinu opravdu trápí, je kvalita vody. Největším paradoxem je, že voda, kterou do studně pracně vrátil, není pitná. „Před čtyřmi lety se mi udělalo špatně od ledvin a rok jsem se dával dohromady. Při mém životním stylu mi došlo, že to bude z vody,“ popisuje, jak všechny problémy s pitnou vodou začaly. Rozbor, který nechal později udělat, naměřil pětadvacetkrát překročené limity dusíku.
„Naše voda je otrávená kvůli aktivitě nahoře na poli. Používají pesticidy, insekticidy, herbicidy, fungicidy, dusíkatá hnojiva a další postřiky, a nám to všechno teče z pole do vody,“ domnívá se Křížek. S místními zemědělci se mu podařilo domluvit aspoň na tom, že příští rok už nad příjezdovou cestou k samotě nebudou pěstovat řepku. Přesto si Křížek neodpustí kritiku dnešního způsobu zemědělství. „Hazardovali s naším zdravím, takže museli něco udělat. Hazardují ale po celém Česku, jen si to lidé nechají líbit a neřeší to,“ myslí si.
Každý může
Stejně jako zemědělské postupy Křížek nenásilně ovlivňuje i okolní krajinu. Kromě pozemku, který obhospodařuje, letos navíc vytvořil čtyři tůně u nedalekého rybníka. Výhledově plánuje spolupracovat i s Nikolausem Lobkowiczem z nedalekého Červeného Hrádku. Hrabě, který vlastní část okolní půdy, si totiž chce od Křížka nechávat radit, jak s pozemky naložit. S tím souhlasí i arborista, který jinak tvrdí, že se zadržováním vody v krajině živit nechce. „Chtěl bych spíš dělat poradenství než samotné přestavování pozemků,“ uvažuje Křížek.
„To, co dělám já, je příklad, co mohou dělat všichni jednotlivci na svém pozemku nebo to iniciovat se souhlasem majitele ve svém okolí. Stěžejní ale stejně je, aby se v co nejkratší době změnil způsob hospodaření na polích, v lesích i ve městech,“ uzavírá Křížek své povídání.
V životě je potřeba se pro něco zapálit, v krematoriu už je pozdě.
Re: Udržení vody v krajině
Tak u me ten pan skoncil, ma tam kamerunsky "nestrihaci" ovce! Imigrantsky! 
Tohle jsou moc pekny veci ktery si muze clovek udelat u sebe na zahradce, ale to neresi celosvetovej problem v prirode a hlavne na zemedelsky pude.
Tohle jsou moc pekny veci ktery si muze clovek udelat u sebe na zahradce, ale to neresi celosvetovej problem v prirode a hlavne na zemedelsky pude.
Re: Udržení vody v krajině
Ještě k tomu článku co sem dával Leo, tady má autor té zahrady stránku na FB a pár pěknejch fotek - https://www.facebook.com/lubor.krizek/m ... 114&type=3
A odemčená verze článku, nutno zadat svůj mail https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A ... OUXoknEmzw
A odemčená verze článku, nutno zadat svůj mail https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A ... OUXoknEmzw
-
other-side
- Příspěvky: 2798
- Registrován: ned pro 07, 2008 1:29 am
- Bydliště: Perštejn
Re: Udržení vody v krajině
jedu si tak k Sušici a na ČRo slyším o 1000 a jedna cesta a hned si řikám, to se musím podívat
a tak se dívám a kromě prohlášení nic nevidím, tak mě napadají samý sprostý nadávky, že je to asi tajný či co
přes sto obcí a nevím o tom
tak jsem napsal do Stanu, tak se snad něco dovím, tyhle tajný akce to není úplně dobrý
prdel je, když ty zatravňováky JZD poseká vícekrát za rok, že to úplně jako proti suchu nebojuje, pač je to stejnak jako strniště, to je tak posekat podle potřeby, v tomhle suchu tak nejlíp na podzim jako otavu
však jsem v tom v úterý chodil v Poříčí, další stromek zlomenej od Alimexu, tráva posekaná, pod ní poušť
chtěl jsem jim do kukuřice vyšlapat "Bureš je zlo", ale to je takovej výkřik pubertální
a tak se dívám a kromě prohlášení nic nevidím, tak mě napadají samý sprostý nadávky, že je to asi tajný či co
přes sto obcí a nevím o tom
tak jsem napsal do Stanu, tak se snad něco dovím, tyhle tajný akce to není úplně dobrý
prdel je, když ty zatravňováky JZD poseká vícekrát za rok, že to úplně jako proti suchu nebojuje, pač je to stejnak jako strniště, to je tak posekat podle potřeby, v tomhle suchu tak nejlíp na podzim jako otavu
však jsem v tom v úterý chodil v Poříčí, další stromek zlomenej od Alimexu, tráva posekaná, pod ní poušť
chtěl jsem jim do kukuřice vyšlapat "Bureš je zlo", ale to je takovej výkřik pubertální
-
kenybz
- Příspěvky: 15215
- Registrován: úte lis 11, 2008 11:16 am
- Bydliště: kůsek od Uh. Brodu
- Kontaktovat uživatele:
Re: Udržení vody v krajině
k tomu poslednímu odkazu alej pěkná ale spon příliš hustý za 15 let stromy zarostou do sebe a nebude se mezi něma dát chodit
když sa chce, tak ide fšecko :-)
Můj kanál na YOUTUBE
https://www.youtube.com/@nasetraktoryteckacez/videos
Můj kanál na YOUTUBE
https://www.youtube.com/@nasetraktoryteckacez/videos
Re: Udržení vody v krajině
Neboj Zbyňo,nikdy nezarostou,kolemjdoucí je voškubou a dolámou ještě nezralý.
Re: Udržení vody v krajině
Asi tak, počítají se ztrátama
Ale mě to zas tak blízko sebe nepřijde, kolik to může být
Ale mě to zas tak blízko sebe nepřijde, kolik to může být