Vrtací a bourací kladiva
Re: Vrtací a bourací kladiva
Táta dělal celý život elektriku. Hlavně baráky, bytovky, milióny krabic. Vše na sádru. I doma mi dělal elektriku a co on nasádroval to drží jak helvétská víra. Vždycky namíchal řidší sádru, naplcal pod krabici, do toho ji pěkně usadil, vyrovnal a tím zbytkem co mu zůstal v šufanu tu krabici pěkně oplácal. Dostat ji z toho ven bez rozbití jak sádry tak krabice je nemožné.
Můj 7045 horal (pokladnička)viewtopic.php?f=36&t=118233
Re: Vrtací a bourací kladiva
No vidíš to, tady u rodičů když jsem se sem dostal se ty krabičky kvedlaly v té sádře. Min 10 jsem jich předělával. Ale jen zásuvkové, kdo ví co s níma dělali. A zadělával je prý elektrikář profík. Výhoda lepidle je, že si namícháš do kyblu kolik chceš a v pohodě si děláš. Sádra je nahovno, bo za chvíli ztuhne. V podkroví když jsem šel koupit krabičky mi prodavač povídal : a to děláte elektriku v paneláku?" 
Když dával do papírové krabice asi 80desátou krabičku. 
Ne pane podkroví v baráku jen tři cimry a koupelnu. Vždycky jsem si připravil celou místnost a pak do vylepil. Co zbylo v kýblu napajcoval vždy někam na stěnu kde se vždy našla nějaká plocha kam se lepidlo zpracovalo. Jakožto vrtkoleno jsem nevyhodil opět nic, ani lžici lepidla. Kostky na obezdění a na příčky jsem spočítal tak, že jsem dvě sjel přikoupit a nezbylo ani prd. Každej má svůj postup. Já bych zase po zkušenosti nedal krabičku do sádry. Taky naplácám lepidlo řidký pod krabici, natlačím ji tam. Lepidlo vyleze bokem všude kolem. Oplácám krabici dokola a jako asi se sádrou. Jenže výhoda lepidla, nemusím u toho nijak spěchat. V klidu jdu na další krabičku a pak zase další. Netřeba šmudlat ve fance množství na dvě krabičky. Jak píšu 25 krabiček v cimře, rozdělám si přiměřeně lepidla na celou cimru a plemtám si v klidu. Uplně cajk to bylo v druhé dílně v kamenech. Tam mi vypadly dva, tři šutry a kaverna. Nacpal jsem ji lepidlem a namáčknul krabičku a bylo. Tam jsem to dělal hustý. Když je díra v porfixu, měl jsem lepidlo v pytliku, jako když zdobíš dort. Paráda. No každej to děláme jinak to co vyhovuje. 
Když dával do papírové krabice asi 80desátou krabičku. Ne pane podkroví v baráku jen tři cimry a koupelnu. Vždycky jsem si připravil celou místnost a pak do vylepil. Co zbylo v kýblu napajcoval vždy někam na stěnu kde se vždy našla nějaká plocha kam se lepidlo zpracovalo. Jakožto vrtkoleno jsem nevyhodil opět nic, ani lžici lepidla. Kostky na obezdění a na příčky jsem spočítal tak, že jsem dvě sjel přikoupit a nezbylo ani prd. Každej má svůj postup. Já bych zase po zkušenosti nedal krabičku do sádry. Taky naplácám lepidlo řidký pod krabici, natlačím ji tam. Lepidlo vyleze bokem všude kolem. Oplácám krabici dokola a jako asi se sádrou. Jenže výhoda lepidla, nemusím u toho nijak spěchat. V klidu jdu na další krabičku a pak zase další. Netřeba šmudlat ve fance množství na dvě krabičky. Jak píšu 25 krabiček v cimře, rozdělám si přiměřeně lepidla na celou cimru a plemtám si v klidu. Uplně cajk to bylo v druhé dílně v kamenech. Tam mi vypadly dva, tři šutry a kaverna. Nacpal jsem ji lepidlem a namáčknul krabičku a bylo. Tam jsem to dělal hustý. Když je díra v porfixu, měl jsem lepidlo v pytliku, jako když zdobíš dort. Paráda. No každej to děláme jinak to co vyhovuje.