Kotouče jsme dávali klasiku co kde nákupčí potkal. Ale to řezání s ujížděním do stran, nebo pálení a neřezání je kotoučem. Třeba to bývalo když někdo řezal U profil a držel to přez tu silnou stranu dlouho a pomalu. Nejlíp se řezalo přez hrany. Jak to jelo širokou plochu tak se kotouč ,,napálil" a pak tyhle problémy měl. Stačilo vzít od brusky orovnávací kámen a kousek z kotouče orovnat a už to jelo zase dobře. Zkus kotouč trochu něčím orovnat. Aby se jakože stahla ta spečená krusta po obvodě. Lze to tím kamenem co je k brusce, nebo i kus hrubého kotouče z klasické stojanové brusky. Podržet to na obvodu při zapnutým kotouči a je.
Tohle je třeba občas udělat i u klasického kotouče u karbika 230 mm průměru kryž se řeže nerez, kalenej matroš, hliník, mosaz. Kotouč se buďto speče, nebo zalepí a pak to jen pálí a neřeže.
Kenybz zrovna až si vzpomenu namorduju bratra aby se u Kowaxu optal na ty kotouče. Mají tam v tom odkazu dobrou cenovku. On někde kupuje svářecí drát do coček od Kowaxu na palety. Tak by mohl koupit kartonek kotoučů a možná by se nějaký mohli i mě zadřít za nehet. No co, však pořát cosi řežu s níma!
Ještě jsem si vzpoměl, ono u těch kotoučků do flexy záleží co řežeš, jak řežeš a čím řežeš. Jde to taky že máš dva stejný kotouče, dvě stejný brusky, dva stejný matroše a dva rozdílný pracanty. Jeden s kotoučkem uřízne dva profily a druhej deset profilů. Stačí mi, když jdu po dílně a vidím z 20 lidí s karbikem kdo jak řeže. Podmínky mají všichni stejný. A hromada ojetejch kotouču je za každým uplně jiná. Kdysi jsem si vybíral ve firmě ojetý kotouče. Mám jich kýbl doma. Myslím že mi vydrží do smrti a ještě asi i do druhýho života. Co kdo dokáže vyhodit jako už ojetej kotouč! Jak začne kotouček prášit je po něm hned. Nejhorší kotoučky co jsem měl v ruce měl Plobergr ty tygrovaný. Ten ubejval před očima a prášil jak cip. Nejlepší co jsem měl v ruce měl Berner. Ty vydržely svět. Jak kdo má zkušenost.
