Chmel

[brigadnik]

Zdravím, dovolím si přidat pár fotek a jedno video z letošních chmelů. Chodim pravidelně každej rok od 16 let. Tři roky jsem dělal strojníka na česačce, ale to mě nebavilo, když už na dovolenou, tak dělat něco co mě baví a tak jezdim posledních pár let se sollerem:)
Klidně přidejte vlastní fotky nebo historky z chmelů:)

http://www.youtube.com/embed/xWdTUasb0dI

[zetornd]

Chmel jsem navážel traktorem na česačky cca před 25 lety a to pět let za sebou. První sklizeň, kdy jsem jezdil s traktorem, jsem "vyfasoval" Zetor Super 5O s lesáckým ochraným rámem. První týden jenom pršelo, chmelnice byly samý svah a sklon, do česaček se muselo couvat - pro začátečníka prostě skvělá kombinace. Po týdnu vše bylo OK (do "kotváků" se traktor nevešel) a nebyl jsem ničitelem chmelových přívěsů. V dalších letech jsem jsem vystřídal celou "řádku" traktorů, k Supru jsem se již nikdy nevrátil.

Ahoj.

[brigadnik]

nojo couvání se suprem:) Ale zase v blátě ve chmelnici myslim, že mohl bejt dobrej:) Dneska už je to o něčem jiným, jak je vidět na videu, když je sucho a jde to pěkně tak mi trvá natrhat fůru ani ne pět minut a neni potřeba žádnej další člověk. Když začne lejt, tak je to horší, ale traktor s předkem si poradí (akorát se občas vezme nějakej sloup nebo kotva). Už se trochu vytrácí ta romantika z chmelů, celou sklizeň zvládne pár lidí a je míň srandy. Nejsem teda nějakej pamětník, ale jako malej kluk si pamatuju, že u nás na vesnici bydlela brigáda úplně všude a bylo tu na to potřeba stovky lidí. Dneska je to několikanásobně míň

[zetornd]

Už si nevzpomínám, za jakou dobu jsme dokázali naložit - strhat štoky na přívěs, ale jezdil jsem redukovanou jednotkou, ale pokud se nestíhalo, tak bez redukce. Před traktorem šel "střihač", na přídi přívěsu stáli dva "strhávači", na zádi přívěsu stáli dva "rovnači" a za přívěsem kráčel "sběrač" chmele - štoků. které spadly na zem. Srandy bylo mnoho, některé kousky nejdou ani dnes publikovat. (To co se dělo v době volna)

[Leo]

Film o mechanizaci pro pěstování a sklizeň chmele v Československu roku 1988,zajímavý je prototyp mobilního kombajnu pro sklizeň chmele,ale i další technika.
Pozornost zaslouží různé typy strojů pro zavěšování drátků a dále i různé druhy vrtaček a pluh pro sázení chmele.
Dále jsou zajímavé samochodné postřikovače chmele,které byly vybaveny již tehdy klimatizací a filtrací vzduchu a osazeny uhlíkovým filtrem na zachycení škodlivých látek.
Všechny stroje byly vyráběny československými podniky.Samochodné postřkovače v ZD Blšany,skližnová technika(strhávače) v Olešné a Roudnici,zbytek v podniku Chmelařství,Žatec.

[brigadnik]

Na chmele už sice pár let aktivně nechodím, ale každej rok si nějakou tu fůru strhávačem přece jenom natrhám, tady jedna menší letošní, pro oživení tématu:)

[Florian]

No,alespoň už není na silnicích takový bordel,jako dřív.A hlavně zmizel ten železný drátek,který potěšil hodně řidičů aut....Válel se všude po silnicích v okolí.
Ale chmele byl rituál,který k Žatecku a Rakovnicku vždy patřil.Býval jsem na česačkách jako mladé ucho a potom na sušárnách.Jsem kluk z vesnice.

[Dindik]

jezdíval jsem s vysokoškoláky jako dozor do oblasti Řevničova. Většina vzpomínek a zážitků jsou opravdu nepublikovatelné. A rozebírat za deště chmelnici, která spadla, no to byla přehídka výrazů...
Problém nastal, když do stejného místa začal jezdit na jaře na drátkování gympl, kde učila moje žena. Co se na podzim událo, to jsem měl na jaře doma na talíři. A ti chlapi z JZD se v tom vyžíívali a vykládali jí všechny historky z podzima a mně zase, co se dělo na jaře. Spousta chlapů si na chmele brala dovolenou a jezdili s traktorem, nebo byli na česačkách. Už jsme se na sebe těšili, co si zase navzájem provedeme.Tak od třetího dne traktoristi usínali za jízdy a každou chvíli někde stál traktor, tiše bubla a řidič čelo na volantu a dospával ty krátké noci. Nacpat do výfuku brambory, nebo dát na plyn zvenčí drát a z dálky tahat - to byly základní vtípky. Kolik manželství tam na chmelech vzniklo ( a pár i zaniklo).. jednou přijel děkan na kontrolu, zůstal na večer v hospodě a tam se nějak moc měl k místní krasavici a její žárlivý manžel ho do rána honil po polích. Děkan byl dost tintítko, měl sice asi o dvacet kilo míň než místní mstitel, ale zase běhal orienťáky a to ho zachránilo. Příště ale na kontrolu poslal svého zástupce. Jo, bylo veselo.

[imaginaro]

Jo tak chmel, to je vůně kterou mám hrozně rád a pamatuju si ji od malička, bydleli jsme asi 200m pod česačkama. Párkrát jsem dělal lupínka, nebo odvážel i nalisovany žoky s usušenym chmelem. Jo sranda bývala, dnes je tu pokaždy jiná parta, no spíš jednotlivci, pač se mezi sebou neznají, tak jsou na sebe jak psí čumáky, je jich tu fakt pár a nic se tu neděje. Kdysi když jsem si vynosil svoje pytle a měl jsem zase na 20minut čas než se naplní, obcházek jsem holky co stály na lavkâch a hâčkama vytahovaly z válečků dráty a namotanou révu. Vždycky jsem se potichu přiblížil a chtil za nohy a stiskl. Každáse lekla, zasmála, pokecali jsme a byla probuzená na dalších 20minut než jsem se znova připlížil. No a já šel na další , měly to râdy, neměly nudu a já jsem to taky dělal rád a řikal jim že to dělám proto, aby neusnuly a nespadly do válečků

[zetornd]

Okolí Řevničova (Řenčova) to byla také "moje" oblast, Kroučová, Pochválov, Smilovice, Kozojedy - když to nestačilo, tak jsme za kulturou jezdili do Hředel. Na rok si už nevzpomínám, ale na chmele jsem přijel v předstihu a prvním úkolem bylo dopravit zavazadla česáčů, (středí škola z Moravy) z nádraží Lužná do Řevničova. Vlak měl zpoždění, z nádraží se odjíždělo dlouho a stylem ať se práší za kočárem. Pochopitelně jsme pár kufrů-zavazadel cestou ztratili. Následoval návrat na trasu a prohledávání příkopů a jejich okolí. Měli jsme štěstí, zavazadla jsme našli a předali a tak sklizeň chmele mohla druhý den odstartovat.