Zhutnění štěrku

[Tomas6]

To s tím vápnem se jmenuje stabilizace podloží. Jak to ztvrdne tak do toho nejde zakopnout motyka. Byl jsem i svědkem kdy jeden stavoš chtěl ušetřit, tak se koupilo pár pytlů vápna, to se rozsypalo po zemi, bagr to nějak procházel, promíchal, válec to pojezdil a výsledek se nedostavil.

[Míšánek]

Ano, je to půdní stabilizace. Ve stavařině již několik (desítek) let vcelku hojně používaná a účinná metoda.
To bílé co bylo na zemi se nazývá obecně pojivo a jeho složení většinou stanovuje geolog na základě konkrétních geologických podmínek podloží, které se má zlepšovat. Bývá to buď čisté vápno, cement, popílek nebo směsi těchto materiálů v různých poměrech. Dále se používají i směsi s názvem Dorosol a Doroport, které jsou obohaceny o další cementárenské suroviny.
Toto pojivo se sype z cisterny, které se říká dávkovač (pudřenka) a ta dávkuje toto pojivo v přesně stanoveném poměru na kg/m².
Poté jede fréza, která toto pojivo dovede zapracovat až do hloubky půl metru. Někdy stačí jeden pojezd, ale někdy se musí frezovat (mlet) dvakrát, zejména v jílovitých půdách aby došlo ke kvalitnímu promísení pojiva s podložím.
Tyto půdní frézy bývají buď traktorové do tbz, anebo přímo speciální mašiny (to, co jsi viděl ty, Oto), které jsou nejčastěji od výrobce značky Wirtgen.
Následně by se promletá a načechraná půda měla přejet velkým válcem na hladko bez vibrace aby se z ní vymáčkl vzduch, pak srovnat dozerem nebo lépe graderem do požadovaného výškového profilu, poté opět řádně zahutnit válcem, zakropit a nechat odpočívat bez žádného dalšího provozu těžké techniky.
Následná aplikace dalších konstrukčních vrstev (štěrky) by měla i tak probíhat v tom stylu, že by těžká technika neměla po této zastabilizované pláni přímo jezdit aby nerozbíjela její ucelenou plochu, ale měla by si stěrky sypat pod kola a tím si dělat pojizdnou vrstvu.

Takto zlepšená půda je poté opravdu jak beton a je kolikrát problém se do toho bagrem dostat když se v tom třeba následně kope kanalizace atp.

I když se jedná o poměrně drahou technologii (pojivo, návoz strojů na většinou jednodenní akce, velké provozní náklady strojů, zejména frézy atd.), tak i přes to dle mého názoru dokáže ve finále ušetřit spoustu peněz a času utraceného za potřebnou sanaci neúnosného podloží.
Sám osobně jsem byl několikrát svědkem toho, kdy se na stavbu navezly doslova a do písmene sračky, kdy se v nich i ta pudřenka topila po nápravy i když si sypala pod kola a ve výsledku to byl fakt beton. Tam kde předtím zapadaly Tatry se zavřenýma všema uzávěrkama, tak teď v pohodě jezdilo cokoliv.

Takže asi tak

[ota]

Super, díky za vysvětlení! Takto to pochopím i já laik. A ten grejgr tam byl také, myslel jsem že tam stál jen na rovnání krajnice a cisterna s vodou taky. Taková linka která postupovala po tom povrchu. Hloubka nebo schod od původní silnice 30 cm. Vcelku to brala ta fréza asi jak píšeš hluboko. Nojo stavební metody jdou kupředu.

[Tomas6]

Toto už je stará technologie. Je pravda že nic účinnějšího na zpevnění podloží asi není. Nebo možná je ale já to neznám. Já to viděl prvně v roce 2001, tam Tatry zapadaly po bachory, CT park Hostivice, či jak se to jmenuje, tam byl metr ornice a pod ní všude tekuté písky, málem tam utopili kubíka v jednom místě, nedejbože když zapršelo. Prvně se to snažili zpevnit betonovým recyklátem, bezpředmětné. Toť tito odjeli a na druhý den to bylo jak na dálnici.

[Míšánek]

Jo jo, pod haly se používá v podstatě jen tohle.
První mletí na prázdné pláni se ojebe na pojivu co nejvíc to jde, pak se to v průběhu stavby celé rozjezdí do hoven i s krycí vrstvou štěrku a poté když už stojí hala i s opláštěním se mele vevnitř podruhé na hotovo.