Bezpečnost práce

[harijaro]

ota máš parádne príhody pri čítaní som si živo predstavoval tie scenáre ale je hlavne že sa nikomu nič nestalo

[ota]

Ahoj, příhod mám tolik, že bych mohl vyprávět jak tisíc a jedna noc! Přeci už jsem cosi prošel. A ty začátky ve firmách byly takové vždycky co dům, lidi a kolem dalo.
Jo ještě když jsme dělali a dalo se u toho popijet! Vždycky když to vyprávím doma dětem tak krotěji hlavou a to snad není ani možný! Co dokázali staří dědkové no to když vzpomínáme s bejvalejma spolupracovníkama ( 2x do roka se scházíme s první firmou kde jsem dělal ) no to jsou zážitky no to se nikdy už nestane a nevrátí. Někde jsem tu psal, na dílně bylo 30 chlapů. Každej den se vypilo na dílně 100 piv a to jen 12% Jinýho by se nenapili. A to spousta lidí nepila. Dědek na brusce na kulato stál u brusky a držel se koleček. Měl v sobě každej den 9 piv. Ráno přišel a vycucnul 2 vyprošťováky a teprve byl schopnej vůbec mluvit. když mu kluci ty pivka zamkli ve skříňce co měl na ráno připravíno, nebyl línej dojít do kalírny, přitahnout perlík a urazit zámek a tssst jen to zasyčelo a bylo dobře. Potom jel odpoledne domů na kole a fláknul sebou před sekretem ( okresní výbor KSČ ) a lidi se seběhli a ježiš co se tomu pánovi stalo! A nejakej strejko asi doktor či co šel z nemocnice na autobus přiskočil k dědkovi a povídá po rychlém zjištění stavu: ,,kurva ale ten ji má" No druhej den skoro malér, kde se ten pán takhle mohl upravit!
No příhod spousty a nikdy se nic nestalo. Jen sem tam nějaká drobnost, odřená huba, ruce kolena. Stráty kabátů, deštníků nebo i kaljot atd, atd. No srandy a co se dělalo všelijakejch naschválů a blbovin. Ať už na dílně, nebo i jinde.
Kantýnskej ve fabryce byl žid. Starej co přežil koncentrák. Dostal kantynu na starost. No to byl kšeftman. V kantýně měl víc jak v obchodáku. Neměl tedy kvanta všeho, ale sehnal na co si kdo vzpoměl. V koutě seděl Pepík manipulant no jak jinak na šrot každej den. Na stole v kantýně sešitek a tam si každej napsal co potřeboval. Po obědě Pepík vzal káru sešitek a prachy od kantýnskýho a tradá po nákupech věcí, co v kantyně nebyly. Pro ženský kompletní nákupy a pro ostatní co kdo chtěl. Třeba jsem si napsal kytku k narozeninám pro mámu a popis co chci a kolem 14 hodiny to tam bylo připravený. Zaplatil jsem a vyzvednul si věci co jsem chtěl. Když byla ,,urgentní objednávka" povídá kantýnskej, dej Pepikovi velkýho a on tam skočí. Koupil jsem Pepikovi velkýho ruma a už bral tašku a mazal.
Kurva to byly časy, to bych psal a psal. Když jsem chtěl od kantýnskýho Romadůr sýr, povídá, dneska ti ho neprodám. Měl pod takovím skleněným krytem na tácu tyhle sýry. Přijď až za týden, až bude uleželej. prostě on ho uznal k prodeji až byl vyzrálej. A to chlapi chodili a neprodal, A pak tak už jsou pojďte! No dědek svraštělej jak seschlej chleba, červenej od rumu ale kouzelník to byl!

[harijaro]

také časy si ja nepamätám to sa mi číta jako pohádka. za komoušou to bol iný svet a fungovalo to a robotu a prachy mal každý a bezdomovci neexistovali

[zetorak jirka]

Jak píše Ota. srandy jsme si užili a lidi v družstvech nebo statcích úplně jináč při sobě drželi, než teď. Bezpečák na podniku sice taky byl a dělal dusno, ale to byla spíš fraška,a nic moc se nedělo, pokud se teda nic nestalo. a když, tak pak už to byl fakt průser. Ale byly i chvíle, že to nebylo jednoduchý, někde ses prokec a už po tobě šly, a pak ti to spočítaly i za to co jsi neudělal, ale to je asi i dnes. Taky rád na minulí časi vzpomínám, přeci jen to bylo jiný.

[UR1SK]

Len o tých časoch minulých psst, potichšie. Lebo vás tu ideologická komisia rozseká na fašírku
Keby sa tak dal čas vrátiť späť. Tiež rád spomínam a porovnávam...

[vašík]

Když jsme u toho chlastu v pracovním procesu taky přidám.Byl jsem určen k vaření kafe na směně jako nejmladší.Pracoval jsem ve srojírenské firmě na 3 směny.Byl jsem poučen že na ranní směnu stačí 1L rumu na odpolední 1 až 1,5 L a na noční 2 L rumu každý den.Pro jednoho spolupracovníka muselo být připraveno na noční ve 4 hod 1/2 L rumu které sám udělal než odešel v 6 hod.domů,jak nebyl rum v předepsané dávce tak byl nasranej. Kafé a rum se platilo v přiměřené ceně a i tak se 2 X ročně chodilo společně do hospody a dalo to pro 12 lidí na pěkné pobavení.Ve svém bydlišti jsem byl za alkoholika.A další sranda byla když jsem vracel 4 X ročně lahve od rumu.Pro velkou důvěru a kvalitu odváděné práce jsem vydržel v této funkci 10 roků než jsem odešel na jiné středisko.Tam jsem byl znova pověřen touto funkcí. Tam stačilo jen 1/2 l na den.Nikdy žádnej průser nebyl ač kolikrát někteří pracovníci nestihli konec pracovní doby. A nebo jim muselo být pomoženo odejít.

[ota]

Ahoj, koukám bylo to všude stejné.
Taky jsem měl pár roků tu funkci ,,nejmladšího pracanta" a právě jezdil pro ty poživatiny. Každé ráno stála kára s koženejma brašnama u kanclu a v ní 100 prázdnejch lahví a v pokladničce připravené peníze. Vždycky mi zbývalo na pořádnou svačinu i na oběd. Mistr už koukal kde jsem a hned mi dal propustku tam stálo: ,,služebně na hlavní závod 01" Jel jsem přez bránu vrátnej už čakal s prázdnejma lahvema tomu jsem taky koupil a takhle to bylo každý den.
Taky se nikdy nic nestalo, nebo se nevyvedlo. Až na nějaké drobnosti, které vždycky někdo zahrál do autu. Kolikrát taky šel bezpečák už jsme ho viděli z oken. Vedle mě Pepík pokaždé hned letěl a suhdal z frézky nahoře kryt šroubu. To muselo být. A bezpečák první co bylo šel k Pepovi a hledal ten kryt. Pokaždé se spolu pohádali jako koně! Kovčilo to pravidelně tak, že se sebrali a šli do hospody. Ale to už byl rituál.
Někdy si pamatuju byli chlapi kteří chlastali jak duhy. Ráno přišel už pěkně napranej od večera. Chvíli poseděli a už koukali až bude 9 hodin to otvírali Na růžku. Letěli tam. A kolikrát jsme dostali mi mladí pokyn od mistra, klucí skočte tam pro toho, nebo toho. Aby stihnul jít domů. Tak jsme ho dotáhli on se převlékl a šup šel znovu na růžek! Do židlí. Jak to někteří chlapi mohli vydržet to zůstává rozum stát. Co se zažilo, byl tam jeden pán a ten se třeba měsíc nenapil ani piva. Ale potom byl třeba tejden nasračky. Ve dne v noci. Jednou jsme šli s kolegou a jeho pani stála u fabryky ( ona dělal v kanceláři na druhé hale ) A mi ji viděli jak tam stojí a pán byl uplně namraky na šatně. A ona se nás ptá: Klucí už jde náš Pepík? A mě starýho pitomce nenapadlo nic lepšího než ji říct: Jo už ho oblíkaj! Kurva ta nám dala! Taškou jsme jich dostali jako maku! Jako kdyby jsme za to mohli mi dva! Bába nás zvalchovala jak psi! Pak vždacky někdo na Pepíka: tak co už tě oblíkaj!
Kluci jednou jsem to tu taky už psal. Vedle mě a kolegy na frézce dělala stará paní. No ta měla vyřídilku no baba jako čert! Každej den šla domů z práce a postavila si tašky s nákupem na skříňku s vercajkem. Šla na šatnu a převlíkla se a potom přišla pro tašky a šla dom. A mi s kolegou pokaždé vzali kus železa kulatiny ze skladu odřezek, zabalili do papíru jako salám a strčili do tašky. Bába chodila pěšky snad 1,5 lm domů. Nikdy neřekla ani popel! Ta musela odtahat domů tunu želaza. No měla vyřídilku že by se ji čert bál kdyby spustila a tohle nic. Kolega říkal, to není možný. Ona nikdy ani nepípla. A když potom šla do důchodu tak byla oslava kapela hrála sud píva, peklo se v peci maso no velký jako vždycky. Te se dva dni ani nechmátlo a jen se pilo a jedlo. No a bába pak všechny obešla a loučila se. A povídala pojďte sem vy dva lumpové. A mi už tušili. A bába co mi to dalo, ale vydržela jsem to. Protože jsem věděla že vás víc naseru když ani nepípnu, než když bych hned řvala co mi to do tašky dáváte.
No hodiny hodiny příhod. A jak píšeš, nikdy nikdo nic nikomu nezáviděl a seděli jsme v hospodě s náměstkem a pili jedno za druhým a pak šli každej po svojí práci. A parta byla do hospody se chodilo pořát když byla příležitost. Vždycky se posbíral meteriál co byl z výdejny, odvezlo se to do Kladna a přišli peníze a šlo se do hospody. Hostinskej napsal limonády, buřty, jídlo, a všechno se to prochlastalo.

[Leo]