Také mám pár zážitků s Tatrou. Ne jako šofér, ale závozník. Před "plyšákem" jsem jezdil v JZD se Stalincem. Na přepravu měli v kolchoze T141+ podvalník P 32. Jednou jsme převáželi Stalina a u auta praskla vstřikovací trubka. Za chvílu bylo čelní sklo u Tatry neprůhledné. Takže oprava na místě a to hned. Jezdívali jsme mimo hlavní silnice, Stalin měl radlici 4m, tak si dovedete představit vyhýbání s protijedoucími auty...
Jindy při nakládce zůstal buldozer na podvalníku trochu vpravo. Ptal jsem se šoféra: Mám to srovnat? Odpověď: To je dobrý, jedeme. V Rajhradicích uhnul trochu vpravo při míjení auta. Dívám se a dráty okolo silnice se nějak houpou. "Vzali" jsme radlicí jeden sloup. Ulítl jak řepa...
Labutí píseň té Tatry bylo rozsypané vstřik. čerpadlo. Došlo opravené výměnným fondem, ale už to netahalo, jak mělo... Pak ju zavezli "do kopřivnice" a to byl konec.
Ještě si vzpomínám - na tom podvalníku byly vzadu "patky" pro nakládku. Dolů to šlo snadno, horší to bylo nahoru. "Dávali" jsme to ve dvou lidech, pokud nebyl ten správný grif, tak to nešlo ani tak. Postupem času jsem se naučil to nahoru hodit sám. Ale dřina to byla.