Vinárna-stránka věnovaná výrobě a konzumaci vína

[Leo]

Z netu

Jak jsem se nestal vinařem

V továrně, kde jsem pracoval, se zpracovávalo několik druhů chemikálií, které se nakupovaly v padesátilitrových demižonech. Demižony byly nevratné a za pár korun si je zaměstananci kupovali. I já jsem dva koupil, nevěda zpočátku, k čemu mě budou dobré ale moc se mě líbily a nekupte to když je to tak levné. Bylo to koncem léta a jejich okamžik měl záhy přijít.
V alejích kolem silnic jsem viděl dozrávat hrušky a protože mám toto ovoce rád, vypravil jsem se o víkendu nějaké natrhat. Možnost že bych šplhal po stromech jsem ovšem zavrhl a žebřík jsem nevlastnil a ani by se nevešel do auta. Napadlo mě ovšem, že když najdu vhodný strom, stačí hrušky setřást. Obstaral jsem si igelitovou plachtu a vyrazil. Projížděl jsem známá místa, kde jsem hrušky viděl ale vhodný objekt ne a ne najít. Až jsem ho uviděl - strom asi 5 metrů vysoký, kousek od silnice u okraje polní cesty. Byl hezky obsypaný žluťoučkými hruškami. Zajel jsem k němu autem a rozprostřel plachtu.
Nojo ale větve byly dost vysoko. Rozběhl jsem se a kopl do stromu. Skutečně pár hrušek spadlo. Po několika kopancích jsem s brněním v noze usoudil, že metoda je málo efektivní. No jasně, napadlo mě, mám tu auto, tak do stromu malilinko drcnu a bude to. Našteloval jsem auto nejpevnější částí nárazníku asi metr od kmene. Hlavně aby mě nějaká hruška nerozbila přední sklo. Vyndal jsem tedy deku, pečlivě přikryl sklo a kapotu a ještě jsem pro jistotu deku podložil naškubanými trsy trávy - tak to by bylo. Sedl jsem do auta a rozjel se ten krůček proti stromu - naslepo - na skle byla deka.
Ježišikriste to byla rááána. To, co následovalo vzápětí bylo jediné hruškobití, které jsem kdy zažil. Ale pořádné.
Když jsem se odvážil z auta vylézt, viděl jsem jak je vše kolem pokryto vrstvou hrušek. Kupodivu nárazník nedoznal úhony, takže úspěch. Začal jsem sbírat do kýblu a po chvilce váhání jsem naplněný kýbl vysypal přímo do kufru svého Žigulíka.
A pak druhý, třetí, desátý - přece tam ty krásný měkounký máslovky nenechám. No sezbíral jsem je všechny a byl jich naprosto, ale opravdu naprosto plný kufr - odhadem tak dva a půl metráku. Domů jsem jel opatrně, abych z hrušek neudělal fašírku a přemýšlel jsem co s nimi udělám - takové množství jsem fakt neplánoval. Jako první mě napadlo, že obdaruji příbuzné - jejich v Praze dost a každý tedy bez diskuzí odebere dvě tašky a hotovo. Už jsem slyšel to lamentování tetiček "ježiši co s tím budu dělat - zas abych do rána zavařovala a stejně to pak rozdám". Pro jistotu jsem tedy spůsob obdarování poněkud modifikoval a všechny jsem navštívil - ovšem potichu- pověsil jsem všem po dvou igelitkách hrušek na kliku. Tři dny jsem nebral telefon a následně jsem se dozvěděl jak si všichni vzájemně volali a zkoumali, kdože je to nezastihl doma a jak to že neslyšeli zvonek a jakou že to vlastně propásli navštěvu. Maminka pracovala v téže fabrice a druhý den mě volala služebním telefonem, že jim někdo asi ze známých nechal na klice dvě tašky hrušek, a že mě nějaké donese, protože jí připadám bledý z nedostatku vitamínů. Dalo mě dost práce jí přesvědčit že hrušky nejím, leda že by z nich udělala kompot - alespoň tedy odklad. Ale zpět do onoho dne "D" neho spíše "H" - hrušek stále zbylo nejméně půl kufru.
A tehdy jsem dostal onen nápad - udělám víno a to právě za použití těch nádherných velkých demižonů. Druhý den - v pondělí - jsem hned po práci spěchal do drogerie a nakoupil jsem kvasinky v sáčku a takový ty bublací baňky a špunty. A začala velkovýroba - hrušky jsem nasypal do vany, osprchoval a mixoval v mixéru tak jak byly s bubákama a šťopkama.
S minimálním množstvím vody, jen aby se to umixovalo jsem tu kaši lil trychtýřem do demižonů, až byly skoro plné. Hezky vše podle návodu - kvasinky, špunty, bublátka a ještě jsem dosypal cukr, ať to má grády. Rozhodl jsem, že technologický postup musí být stejně prostý jako to česání a tak jsem zavrhl různé finesy jako předkvašení, mezistáčení, mísení s jinými druhy ovoce a podobně. Jedinou strategií bylo prostě jen čekat. Po několika týdnech bouřlivého kvašení ve dvou obřích demižonech nabyl náš byt odéru dobře zavedené vinopalny. Trochu se dotkl mé vinařské pýchy dotaz sousedky, zda nevím co a kde to v baráku tak strašlivě hnije. Čůza ani nerozezná rozdíl mezi hnilobným metanem a kysličníkem uhličitým s lehkou příměsí ovocného aroma a buquetem tak signifikantním pro štěrkovité půdy Pražské kotliny, zejména onoho roku. Denně jsem s napětím sledoval, jak to za sklem vře a bublá a jak se postupně odděluje rmut od mladého vína a klesá ke dnu.
Trochu mne znezvózňovalo, že se víno nějak moc nečistí a když asi po dvou měsících nebylo po kvašení ani památky, bylo jasné že mému produktu je vlastní barva a průhlednost ne nepodobná močůvce. Demižony jsem otevřel a opatrně natáhl hadičkou plnou váhev. Kdo by čekal, že pointa příběhu je v tom, že se to nepovedlo, bude zklamán - víno bylo fakt mimořádně hnusné na pohled, ale chutnalo naprosto skvěle. Opatrně jsem stáčel víno do lahví a kanystříků a celkem jsem z obou demižonů vytěžil asi 50 litrů. Takže v podstatě velký úspěch. Kdybych u toho zůstal, mohl jsem snad pokračovat ve vinařské kariéře. Jenže já zpychl a chtěl jsem víc. Zamyšleně jsem hleděl na rmut v demižonech - v každém asi do třetiny. V celém bytě to vonělo hruškovým vínem a mě napadlo - škoda to vylejt - udělám druhák. Pracně jsem přelil kaši z jednoho demižonu do druhého - klouzali v rukou, vše se lepilo a vydávalo intenzivní kvasný pach. Dosypal jsem cukr a doplnil kvasinky. Zbývaly jen poslední dvě operace - uložit demižon na stůl, kde bude jeho místo po další týdny a dolít vodou. No byl pořádně těžký - asi 50 kilo a to nebyl plný.
Uchopil jsem ho pěkně za rozšířené hrdlo, aby nevyklouzl a rval jsem ho nahoru na stůl. Vše by dopadlo dobře, kdyby potvora tak nějak nekývnul směrem ke stolu. Ozval se takový divný zvuk snad cosi jako křupnutí a pak žuchnutí. Vlastně to ani nijak zvlášť nešplouchlo. Prostě se o okraj stolu urazilo celý dno s kusem těla demižonu a spadlo a zem - samozřejmě i s celým obsahem. Držel jsem v rukou prázdný kus skla a nevěřícně zíral na tu spoušť. Nic mě nepořezalo a tak to vlastně ještě nebylo tak zlý.
Pomalu jsem vycouval z hustého hruškového bahna, které se nezadržitelně rozlévalo po celé podlaze. Demižon byl opravdu jen na dva kusy, které jsem položil na stůl a přemýšlel, jak tu hrůzu zlikvidovat. Lopatkou do kyblíku a do záchoda - za chvíli jsem se lepil tak, že lopatku jsem nemohl ani pustit. Co jiného zbývalo, než se svléci donaha a dokončit hrubou likvidaci.
Hruškové bahno na některých místech mého těla začalo zasychat a měl jsem pocit jako bych se pohyboval ve skafandru. S každým podřepem jsem se bál, že se již nezvednu dokud nebudu znovu rozmočen. Hrušková cesta mezi obyvákem a záchodem nedávala naději, že by podlaha mohla být ještě někdy uvedena do původního stavu. Pustil jsem vodu do vany a začal jsem se průběžně omývat. Mimo to, že jsem vytvořil odbočku hruškové cesty i do koupelny, jsem docílil toho, že mokrýma nohama jsem
začal více klouzat a musel jsem se tedy lepivýma rukama přidržovat nábytku se všemi myslitelnými důsledky v podobě vrcholné spatlanosti všeho v dosahu. Když jsem byl hotov s fází lopatka-kbelík, povšiml jsem si, že jsem touto metodou jako archeolog odkryl kobereček - tedy takový běhoun asi metr na tři metry, který byl právě před tím nešťastným stolem. Bylo mě jasné, že koberec se musí umýt, přemístit a pak teprve začít s finální očistou. No co jiného - koberec musí do vany. Odtáhl jsem ho do koupelny a začal jej sprchovat. Celý se do vany nevešel - břečka zředěná vodou teče jako láva na obě strany - do vany i na zem, hustými cákanci se pokrývají dlaždičky, skříňky, police i pračka. Takhle to asi nepůjde. Vanu jsem zašpuntoval a napustil - bude asi lepší koberec prostě vypláchnout v plné vaně. Nojo, ale on se do tý plný vany prostě nechtěl potopit, tak jsem ho zatížil vlastním tělem. Z vany jsem tak vytlačil desítky litrů kalné lepivé vody až začala přetékat přez práh koupelny na hruškocestu vedoucí po chodbě. V zoufalství jsem vytáhl špunt a pustil naplno vodu - už je všechno jedno, voda teče po mých zádech, po koberci, trochu do vany, většina na zem. Já se peru nahatý s kobercem ve vaně, všude kvasný pach, všechno lepí. A do toho přišla má přítelkyně z práce. V okamžiku, kdy se zaúpěním stanula na prahu koupelny a třeštila oči, už byla vlastně také zapojena - těch pár kroků stačilo, aby taky lepila a páchla. Rázem jí bylo jasné, že zvrhlost situace nespočívá v mém nahatém obcování s kobercem. Vše jsme společně likvidovali dlouho do noci. Koberec skončil stejně v popelnici.
Když uschnul, ztvrdl tak, že se bosou nohou na něj nedalo vstoupil nez následného krvácení z chodidel. Víno jsme s rúznými známými vypili ze pouhých několik týdnů a byl to dobrý ročník - především proto, že toto víno mělo svou historii.
Když jsem po letech měnil obývákovou stěnu, spodní skříňky se trhaly i s linem.
Od té doby jsem již nevinařil, ale ta možnost tu stále je.

[jenicek]

Ještě mi tam chybí část, jak ty skoro plné demižony ohodily strop, protože při bouřlivém kvašení vyrazily zátku. Pantáta má nad ledničkou nádhernej červenej rybízovej dekor na stropě už druhým rokem

[DanculSK]

[vitex]

Já to nedočet.Snad příště.

[JARDY]

já jsem letos zkoušel udělat víno skoro že všeho o co měli zájem zdejší ptáci.Ženě jsem koupil k narozeninám šnekový odšťavňovač a hned začal lisovat rybíz a jostu.Za 3 týdny přestalo bublat,tak jsem ho stočil ,dolil cukrovou vodou trochu moštu a nechal znova kvasit.Něco jako burčák 10 llitrů,se vypil ani nevím jak.Do dalších 2 demižonů jsem nalisoval nezralé hrozny, které jsem musel před ptáky ostříhat.Ptáci se vzteky vrhli na aronii tak jsem ji nacpal do odšťavňovače, jenže ten se málem rozpadl a musel jsem mixovat.
Hrozny přestaly bublat nějak brzo tak jsem to zkoušel změřit lihoměrem a podle něj alcoholfree.Zkušeny soused říkal že to má min. 12% tak že stočeno ale kalné.Aronie stočená taky mno trošku horší chuť než loni.Poprvé jsem použil pyrosiřičitan, nemám takovou mini váhu tak jsem sáček vysypal na stůl a rozdělil platební kartou na dílky jak jsem to viděl v nějakým filmu a nasypal do demižonů.Možná by to chtělo nějaký filtr, jenže než jo seženu asi nebude co filtrovat.Tak co ostatní burčáci? Taky se dařilo?

[bourač]

Prosím o radu.
Ježíšek přitáhl viz foto, pro mne dar poněkud nevhodný. Když to přepošlu, (daruji) nějakému znalci vína - neurazím ho? Je k tomu i nějaká jelení paštika.

[jenicek]

Těžko říct Bourači, je to sada nějakýho firemního vína. Zkus vyfotit zadní štítek láhve. Většinou se jako prezenty (třeba u nás ve firmě) dávaj celkem solidní vína v cenový kategorii okolo 100-150Kč za flašku. Podle mě ho tím neurazíš, ale ani nijak nenadchneš, pokud to je opravdu znalec a né jen obyčejnej píč jako já. Na chuť poznám chutná/nechutná a červený od bílýho jen pokud mi nezavážou oči

[Leo]

Podpořte naše vinaře - https://www.tosivypijeme.cz/
Na této stránce najdete i mapu českých a moravských vinařů, vinných sklepů a vinoték.

[Leo]

http://www.vinobus.cz

Sezóna Vinobusu odstartuje 1. července
Vinobus VOC Znojmo, to je 13 zastávek, 45 kilometrů a 20 vinařů. Na okruh po vinařsky zajímavých místech můžete ze Znojma vyjet ve třech časech – 10:00, 13:50 a 17:15 hodin, a to denně, kromě nedělí, až do 14. září.
Naplno již funguje rezervační systém Vinobusu, a tak pokud chcete mít své místo jisté a víte, kdy s námi pojedete, neváhejte si místo zarezervovat na www.vinobus.cz, kde najdete všechny informace. Těšíme se na vaši návštěvu

[Leo]

Z fb

Pro ty (zejména z Prahe a okolí), kteří ně voláte, esli bych vám nemohl poradit, kde si u nás, v Asii - jak s oblibú říkáte, možete dobře nacpat břuch, povozit si prdel na kole a eště nám vyslopat sklepy.

Poradit možu, ale aj my, tady dúle, sme moderní a podnikáme, takže než zvedneš aJfouna a odhodláš se ně zavolat, TOTOK JE MŮJ CENÍK !

★ POZOR AKCE ★ Výchovná facka (abys vjeděl, jak sa u nás chovat) ke každej službě včíl ZADARMO ★

Už aj stařeček Pagáč říkali, že zadarmo ani kuře nehrabe

[JARDY]

V tradičních vinařských státech začali víno destilovat protože je ho nadbytek.
Jsem zvědavý kdy to začne na jihu Moravy,ale třeba se mýlím a trošku zlevní ať nemusíme pít patoky z obchoďáku.

[Leo]

Víno se destiluje i tu. Ale málo, lepší ho prodat.
To, co piješ, záleží na tom, co kupuješ. Z venku se tu vozí hromadu patoků za dotovanou cenu, ale i kvalitní vína. Takže se dívej i na vinětu, odkud víno je. A cena napoví. Jestli je víno za pár korun, tak samozřejmě nečekej kvalitu. Spousta velkých vinařství taky překupuje. Nakoupí cisterny burčáku nebo levného vína, a tady to zpracují a prodají pod svým jménem. Dodací list z ciziny je kolikrát jen cár papíru pro úřady.

[JARDY]

Jasně, raději nedělají smrad do ostřikovačů, než prodat za přijatelnou cenu třeba pro důchodce.Dá se,nedá se na žádné flašce stejně napsáno není tak ať si klidně obrázky odpustí.

[Leo]

Pokud chceš levný a dobrý víno, musíš přímo do sklepů za vinařemi a zkoušet, co ti bude chutnat. Dělat víno i v malém není dneska levná záležitost, je tam plno ruční práce, pokud máš techniku, taky není levná. Kdo to nevidí a nezná, tak si myslí, že na jaře se vinohrad postřihá a pováže, a pak se čeká na hrozny. Což je omyl. Je to starost, pořád je tam práce, kterou ten, kdo vinohrad nemá, nevidí. K tomu náklady za chemii, naftu, nemožnost kdykoliv jet na dovolenou, spoustu času ztráveného ruční prací ve vinici, protože na vše ještě nejsou stroje, jen lidské ruce. A když si řekneš přiměřenou cenu za litr vína, tak ti každý řekne, že ho koupí levněji v marketu v petce nebo krabici. Tak si vyber.

[hobr]

Leo - máš pravdu! Zapomněl jsi dodat - ještě krupobití, špačci a je "vymalováno" ...
A teď k tématu - jako konzument jsem se naučil ochutnávat vína z Chile, Austrálie, Zélandu. Je to pro mne pohodlnější - koupit si víno v marketu, ochutnat a pak se rozhodnout, zda mi vyhovuje. Příště koupím to samé a vím, že to má stejné "parametry". Což se u domácích vinařů nedá na 100% říci. Ne, že by to bylo chybou vinařů, ale je to živý organismus a podléhá procesům. A chodit po sklepech ochutnávat už mě nebaví.
Vím, že domácím vinařům dělám "medvědí" službu, ale v marketu koupím sedmičku za 60,- Kč (ve slevě) a pochutnám si stejně. Bohužel dotace křiví trh, takže víno z Tramtárie je lacinší jak domácí. A vo tom to je!