Bourači měl jsem pár kámošů, co takhle uměli popít. No ještě jich pár žije. Už jsem tu psal kdysi o všech těhle pijanech. Tak jen kousek o pár z nich. Jede mi frézka tak mám čas. Sednu si na barovou stoličku a podatluju do mobilu.
Kámoš se stavbou baráku. Zdatnej popiječ i jeho tatík. Prvně když jsem tam přijel ještě bourali původní domek. Z něhož pak vystavěli vilu jako tele. Před kůlnou ( nově vystavěnou 1 patrovou budovou asi 20x8 m ) dva 200l sudy. V nich voda. První co bylo po příjezdu starej povídá ,,tuhle v tom červeným sudu je desítka a v tom modrým je dvanáctka. Ber si podle libosti". Koukám do sudu, neuvěřitelné lahváče volně ložené až tak 20 cm od vrchu. Starej dopustil studenou vodu a začalo se bourat. Během bourání byly určité ,,mety" ktere se zapíjely. Jako stržení štítu, vyvezení veškeré sutě z cimry do kontejneru a podobně. Každá tahle meta se musela zapít. Samozřejmě rumem. Na oběd paní maminka kámoše připravila v sekničce kůlny jídlo. Prvně jsem tam došel a čuměl. Dva talíře u před každou židlí. Jasně jeden na maso a druhej na přílohu. Maso sněz a přílohu se vyprdni. Třeba půlka kuřete. Paní donesla džbánek a chlapi napijte se. Á točené pivečko. Vezmu džbánek a tak jako pivečko naklopím to do sebe. Starej kouká co se bude dít. No kurva on je to rum a né točené pivo! Po jídle pani nalila každému hořtičák rumu a nazdraví! Každou výpomoc mě naložíli do auta a odvezli dom nasračky. Druhej den vezmu monterky a v kapse nacpaný peníze. To mi tam nacpali když mě vlekli do auta. Podruhé jsem nadával že tam už nepojedu, peníze nechci. No jezdil jsem tam celé léto. Penize už jsem si nikdy nevzal. Stavba rostla před očima. Tenkrát to mi bylo asi 22 roků. Takže trénovanej na to piťíčko. Kámoš i jeho tatík budou dobře 20 roků po smrti. Tatík jeho měl jakousi rakovinu a kámoš ji asi za dva roky zjistil taky. Vrozenou a oba jsou už tam.
Pak další kámoš z učňáku. Takhle si jednou řekl, ještě na učilišti, že se rozpije, aby na zábavě nebyl za abstinenta. Tedy každej den chodil do hospody na Krétu a tam vypil deset piv. Aby si organizmus zvyknul. Tenkrát to vyšlo na 17 Kč těch 10 piv. Bylo to trochu víc no byla to 3 cenová skupina.
Jindá stálo pivo 1.50 Kč. Po pár tejdnech se opravdu slušně rozpil. To jsme chodili ještě na učňák. Pak ve fabryce, bylo víc času posedět o odpolední na Krétě tak ještě přidával ,,foršus". Když jsme na zábavě na Valech závodili s Černinama kdo bude mít vyžší komín z kelímků, často jsme to prohráli. Ale občas jsem si pozval tohodle klučinu a ještě toho stavbaře a vyhráli jsme na celé čáře. Oba dva vzrůstu asi 170 cm váhově do 70 kg. Střízlíci. Ale pít uměli. Každej za tu zábavku schrupnul.kolem 25 piv. No a to bylo znát!
Standart v komínku bývalo kolem 200 kelímků a vejš. Když ,,zahostovali" tihle dva musel se založit druhej komín. No samozřejmě se nechodilo na Vala jen chlastat. Ale se pobavit. Bylo to v době ,,tenkrát" když ještě Lucie Bílá zazpívala pár písniček a pak seděla u nás u stolu a vypila nám všechno víno co stálo na stole, i z té litrovky rumu co měl Ruda vzadu za krámama v almaře nám slušně upila. To bylo dílo! A jak uměla tu almaru přeházet, aby toho ruma našla! To ještě zpívala s Arakainem a po zábavě se to teprve roztočilo. Kolikrát jsme šli dom a babky už v sobotu chodily do krámu pro housky. No to je dávno pryč. Když jsme s kámošem šněrovali celou silnicí jakožto ředitelé zeměkoule a u hřbitova potkali ķámošova mámu a ta nám oběma dala přez hubu a hybaj domů! Jo ta byla od rány a uměla je rozdávat! Kdo se připletl, tak ji měl!
Kluci já těch příhod mám z mladejch let tisíce. A všechno byla tenkrát sranda. Mohl bych vyprávět celej den. Ale musí přijít impulz. Pak mi to naskakuje v hlavě samo.
Kazdopadne ked sa vypije vela domacej + sa cez to zajeda + pije stevica-mineralna voda na pretravenie tak sa toho vypije aj 3krat viac . Pamat sa strati to bez debaty ale na druhy den nic neboli ! Ani hlava ani zaludok. Ale miesat to s pivom alebo vinom to nie !!! To radsej vychlastat 15 piv alebo 5litre domaceho vina 
